Zpřístupnění pro pěší

V souvislosti s rostoucím počtem obyvatel ve městech se zvyšuje i intenzita využívání osobních automobilů. Dopravní situace zejména v centru města se tak může stát velmi komplikovanou. Intenzivní automobilová doprava s sebou přináší znečišťující látky jako PM10, PM2,5, NO2, či benzo[a]pyren. Tyto látky jsou zdraví škodlivé a pro některé skupiny obyvatel (např. astmatici) může být vysoká koncentrace těchto látek v ovzduší život ohrožující. Zejména v centrech měst je proto vhodné přeorientovat priority ve veřejném prostoru, kde v minulosti hrála automobilová doprava hlavní úlohu a ostatní části prostoru jí ustupovaly.

Současná koncepce města by měla být více zaměřena na pěší pohyb člověka po městě. Vytvářením pěších zón a zón s omezeným vjezdem automobilů v centrech měst, ale i v částech obytných čtvrtí lze dosáhnout nejen snížení znečištění ovzduší, ale také poskytnutí prostoru pro nová veřejná prostranství charakterizovaná vysokou estetickou hodnotou, s prostorem pro zeleň, služby a sociální kontakt obyvatel.

Je však potřebné zmínit i „znevýhodněnou“ skupinu osob se sníženou schopností pohybu nebo orientace je možné označit kolem 29% populace. Tento podíl se bude se stárnutím obyvatel dále zvyšovat. Bezpečnost a bezbariérovost pěší infrastruktury je důležitým faktorem kvality života, přístupná dopravní infrastruktura je hlavní podmínkou pro zapojení osob se sníženou schopností pohybu a orientace do aktivního života a zvýšení jejich ekonomického a společenského uplatnění. Do skupiny se sníženou schopností pohybu či orientace se řadí početná skupina seniorů, rodičů s malými dětmi, osoby, jejichž pohyblivost je omezena na přechodnou dobu stavem po úrazech apod. Ti všichni mohou mít problémy s bezpečným pohybem a orientací v území. Jedná se o nejvíce zranitelnou část uživatelů dopravního systému vyžadující ochranu před motorovými vozidly, ale i cyklisty.

Vytvoření koncepce, kde je potřeba zdůraznit potřebu systémové, celoplošné, a trvalé podpory uživatelské funkce veřejného prostoru s prioritou pro chodce i ve společném prostoru s uživateli jednostopých bezmotorových nebo bezemisních dopravních prostředků. Zároveň je potřeba řešit i bezbariérovou prostupnost územím města pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, seniory, osoby s dětskými kočárky, apod.

Součástí zpracování koncepce pro pěší by měl být také průzkum veřejného mínění v oblasti dopravy z podnětů občanů města, kteří se mohli vyjádřit k stavu komunikací, chodníků, přímosti a rozsahu tras, bezpečnosti dětí při jejich pohybu po městě, subjektivnímu pocitu bezpečnosti na přechodech pro chodce nebo místech pro přecházení, apod. Koncepce by pak měla vést k úpravám veřejného prostoru, aby lidé měli důvod chodit, cítili se při chůzi bezpečně a komfortně. Následně převedení koncepce do praxe dle platných norem a městských dokumentů.

• monitorování stavu pěších zón,
• opakované dotazování uživatelů na spokojenost a možnosti rozšíření,
• návrh rekonstrukcí ostatních veřejných prostor s ohledem na koncepci pěší dopravy.