Způsoby vytápění a rozvody tepla

Existuje několik druhů topných systémů, přičemž každý má své výhody i nevýhody. Volba správného způsobu vytápění (příp. i v kombinaci s chlazením) je dána více ukazateli. Jedním z nejdůležitějších kritérií je požadovaný výkon, který musí vypočítat odborně způsobilá osoba. Dle zvoleného způsobu vytápění volíme pro budovu vhodný zdroj tepla, případně kombinaci více zdrojů (možnost přídavného zdroje využitého v případě nedostatečného výkonu hlavního zdroje) a příslušné rozvody. Speciálním typem rozvodu tepla je soustava centrálního zásobování teplem (SCZT). Typy zdrojů vytápění jsou popsány v samostatné kartě opatření.

Kvalitní návrh zapojení a dimenzování zdroje tepla a tepelných rozvodů s kvalitní regulací umožní automatický provoz při minimalizování nákladů na vytápění.

Základní typy rozvodů tepla v budově

• teplovodní,
• teplovzdušné,
• připojení objektu na SCZT,
• ostatní.

Pozn. Mezi základní teplonosné látky patří: voda, pára a vzduch.

Při návrhu tepelné soustavy je v základu vhodné zohlednit

• velikost otopné plochy, příp. další tepelné požadavky; specifikaci budovy – typ, stavební konstrukce budovy, požadavky na tepelnou pohodu,
• tepelný výkon je nutné přizpůsobit velikosti vytápěné místnosti (obecně na vytopení 1 m² plochy je zapotřebí výkon min. 60 W); důležitá je i velikost teplosměnné plochy, z níž sálá teplo, a objem tekutiny proudící v rozvodech,
• teplotní spád tepelné soustavy – volíme dle typu otopné soustavy, otopných ploch a zdroje tepla a jedná se o rozdíl teplot mezi dvěma místy soustavy, např. u tepelného čerpadla 50/40 °C, podlahového topení 42/35  °C, radiátorového topení 55/45 °C; důležitá je teplota topné vody,
• dimenze rozvodů topné vody – vypočítává se v návaznosti na zvolený zdroj tepla v rámci projektu,
• velikost technické místnosti – je vhodné myslet i do budoucna na možnost změny způsobu vytápění, které by mohlo být náročnější na prostorové uspořádání.

Požadavky na rozvody tepla

• materiál – ocelové potrubí jsou v současnosti nahrazovány měděnými, příp. plastovými rozvody nebo se využívají vícevrstevné trubky z plasto-hliníkového materiálu,
• druh izolace – pro teploty do 90 °C se využívají lehké materiály z polyuretanů, polyetylénu nebo kaučuků, pro teploty nad 100 °C jsou vhodnější minerálně vláknité materiály, nově se uplatňuje kombinace termokeramického nátěru (minimalizuje riziko kondenzace a zabraňuje korozi) a izolační pěny,
• tloušťka izolace – pro rozvody teplé vody a tepla v budovách se doporučuje tloušťka tepelné izolace podle jmenovité světlosti potrubí (DN) a podle typu uložení potrubí, je-li tedy potrubí DN 100 měla by tloušťka izolace odpovídat 100 mm,
• legislativa – vyhláška č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu.

Teplovodní rozvody

• na zdroj tepla je napojena topná soustava, kterou je teplo akumulované ve vodě (teplonosné médium) přiváděno do jednotlivých místností v budově,
• radiátory v místnostech – klasický způsob rozvodu tepla v budovách; teplovodní radiátory (litinové, deskové, koupelnové žebříky ad.), ve kterých cirkuluje tekutina o teplotě až 80 °C, předávají teplo do místnosti,
• podlahové vytápění – topné trubky uložené v podlaze za konkrétně daných technických podmínek, ideálním zdrojem tepla je v tomto případě nízkoteplotní zdroj (plynový kondenzační kotel nebo tepelné čerpadlo).

Teplovzdušné rozvody

• vzduchotechnický systém, kdy do objektu je přiváděn teplý vzduch a tím je prostor vytápěn, příp. vzduch cirkuluje a je ohříván v teplovzdušné jednotce,
• základní součásti systému – teplovzdušná jednotka, vzduchovody, elementy vzduchotechniky,
• rozvody teplého vzduchu jsou vedeny v konstrukci podlahy, pod stropem nebo v půdním prostoru,
• potrubí musí být vzduchotěsné, náležitě tepelně izolované a odhlučněné.

Připojení objektu na SCZT

• budova je zásobována ze zdroje, příp. zdrojů výroby tepla (teplárny, elektrárny s odběrem tepla, výtopny a domovní/blokové kotelny), který není součástí technického zařízení budovy a zásobuje prostřednictvím tepelných sítí teplem více než jeden objekt,
• hospodárnost provozu je dána hodnotou tzv. lineárního tepelného výkonu (maximální tepelný výkon soustavy dělený délkou trasy) = min. 2 MW/km.

Ostatní

• elektrické podlahové topení – topné fólie, topné rohože,
• infrapanely atd.

• radiátor = cenové rozpětí je velké, roli hraje výkon a použitý materiál, cca od 2 000 do 12 000 Kč,
• teplovodní podlahové vytápění: cca 700–840 Kč/m² včetně montáže (v případě kompletní stavby podlahy je to až 1 500 Kč/m²),
• elektrické podlahové topení: cca 370–500 Kč/m²,
• topné fólie: dle výkonu a šíře od 250 do 1 000 Kč/m²,
• topné rohože: dle výkonu a rozměru od 1 500 do 5 000 Kč + náklady na instalační sadu.

• klasická otopná soustava může být časem znečištěna pevnými usazeninami a kovovým i nekovovým kalem – pro zajištění správné funkce a prodloužení životnosti radiátorů je vhodné provádět chemické čištění proplachem,
• v případě podlahového vytápění jde většinou o bezúdržbové komponenty.

• podlahové vytápění – úspora 10 až 15 % energie,
• kombinované zdroje tepla – úspory mohou být i vyšší.