Větrolamy a ochranná dřevinná výsadba

Trvalé lesní porosty, tzv. ochranné lesní pásy (OLP) – větrolamy, patří k nejúčinnějším opatřením proti větrné erozi. Podstatou příznivého účinku větrolamů je snížení rychlosti větru v určité vzdálenosti před a za větrolamem a snížení turbulentní výměny vzdušných mas v přízemních vrstvách (Janeček a kol., 2012). Obecně se jedná o různě široké pásy stromů a keřů orientované kolmo na převládající směr větru s protierozní a půdoochrannou funkcí.

• Větrolamy lze použít jako protierozní prvek (zejména proti větrné erozi), ale i za účelem rozčlenění krajiny,
• směr hlavních větrolamů bude veden pokud možno kolmo na směr převládajících větrů s dovolenými odchylkami 30°, výjimečně i 45°,
• skladba – z jedné či dvou řad stromů bez keřového patra (prodouvavý), z více řad stromů a keřového patra (neprodouvavý), a nebo z jedné či dvou řad stromů s keřovým patrem (poloprodouvavý),
• šířka – obyčejně 8 – 11 m, v polohách s prašnými bouřemi však až 16 m,
• výška – keřové patro je vhodné do výše 0,6 – 1,5 m,
• odstupová vzdálenost hlavních větrolamů – řídí se účinností vzrostlého větrolamu a typem půdy: suché a výsušné půdy – 300 až 400 m, hlinité půdy – 500 až 600 m, těžké půdy – až 850 m,
• odstupová vzdálenost vedlejších větrolamů – až 1000 m,
• vhodná kombinace více druhů dřevin.

• pozemek pod větrolamem je třeba vyjmout z půdního fondu, dále je třeba počítat s náklady na realizaci.

• dosazení, pravidelné výchovné zásahy zaručující funkčnost). V prvních 3 až 5 letech je nutná ochrana sadby hlavně proti biotickým činitelům (buřeň, zvěř).