Dešťový záhon

Dešťové zahrady/záhony jsou přírodní i uměle vytvořené terénní prohlubně, do kterých mohou být svedeny srážkové vody z okolních zpevněných povrchů (střech, chodníků, atd.). Většinou se jedná o jednoduché malé objekty. Principiálně jde o kvetoucí záhon, ke kterému je určitým způsobem svedena dešťová voda z okolních zpevněných ploch nebo ze střechy pro její zadržení, filtraci a následné vsakování na místě. V dešťovém záhonu se voda zachytí, ale zdržuje se v něm po max. 72 hodin, než se odpaří, nebo vsákne, díky čemuž je eliminován problém nepříjemného zápachu, nebo množení bodavého hmyzu. Zadržená voda je profiltrována kořenovým systémem rostlin v něm rostoucích a je dále buď odvedena kanalizací, prosakována do podzemních vod, nebo zadržována v retenčních a akumulačních nádržích. Při použití původních rostlin dané lokality vzniknou nádherné bezúdržbové trvalkové záhony.

• kvetoucí záhony tvoří trvalky, letničky, dvouletky nebo/a cibulnaté a hlíznaté rostliny – a jejich vzájemné kombinace,
• v rámci MZI se coby náhrada trávníků používají v pokryvu vsakovacích zařízení (např. průleh nebo vsakovací retenční nádrž),
• díky své barevnosti či textuře rostlin může vzniknout vizuálně velmi nápadný prvek zeleně,
• zajímavý detail ve veřejném prostoru, tvoří atmosféru místa,
• zlepšení mikroklimatu a snížení rychlosti odtoku srážek z místa,
• přínosy pro biodiverzitu,
• vnitřní kompozice dešťového záhonu může být různá a odvíjí se od požadovaného efektu působení,
• řídí se zásadami tvorby extenzivních trvalkových záhonů (je nutná spolupráce s krajinářským architektem).

Po technické stránce z pohledu HDV (především podle normy TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami) jej lze chápat jako vsakovací průleh, vsakovací rýhu nebo jiné plošné zařízení pro vsakování vody. Dešťový záhon bývá obvykle terénně tvarován jako mělce zahloubená modelace, která je osázena kvetoucím, většinou trvalkovým záhonem, případně doplněna keři. Vnitřní kompozice dešťového záhonu může být různá a odvíjí se od požadovaného efektu působení.

• ideální hloubka je 15 až 30 cm se sklony svahů do 12 %,
• nesmí být šířeny invazní druhy,
• v případě vsakovacích objektů je složení pěstebního substrátu uzpůsobeno pro dostatečné vsáknutí srážkové vody a její odvedení v předepsaném čase tak, aby objekt byl připraven pro další srážku,
• substrát spolu s kořenovým systémem rostlin působí jako filtrační vrstva – obvykle se používá směs písku, kompostu a ornice – výběr druhů musí respektovat výrazně se měnící hydrologické poměry stanoviště ve vsakovacím zařízení i různé stupně zaplavení srážkovou vodou odvíjející se od vlastní terénní modelace zařízení,
• povrch záhonu bývá zabezpečen mulčem (obvykle štěrk, případně borka, není vhodné používat netkanou textilii nebo plastové fólie, které negativně ovlivňují půdní život, výměnu půdních plynů i vodní režim),
• v případě záhonů ve svazích vsakovacího zařízení musí být použit mulč, který nebude vymýván přítokem vody přívalové srážky (např. vyskládání hrubších kamenů), nebo by měly být nátoky opatřeny výrobky, které zachytí také nečistoty.

Související normy (nekompletní výčet):
TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami
ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod
ČSN 83 9011 Technologie vegetačních úprav v krajině – Práce s půdou
ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině – Rostliny a jejich výsadba

Investiční náklady na zemní práce a materiál pro dešťový záhon bez drenáže v sobě zahrnují výkop a odvoz 50 % původní zeminy, vegetační souvrství 40 cm, mulč 7 cm a výsadbu trvalek:

cca 2 000 – 4 000 Kč/m²

Investiční náklady na zemní práce a materiál dešťového záhonu s drenáží v sobě zahrnují výkop a odvoz původních zemin, drenáž 20 cm, vegetační souvrství 40 cm, mulč 7 cm a výsadbu trvalek:

cca 3 000 – 5 000 Kč/m²

• záhony jsou zakládány do důkladně odpleveleného substrátu,
• obvykle se používá mix písku, kompostu a ornice,
• povrch záhonu bývá zabezpečen mulčem (štěrk, případně borka, není vhodné používat netkanou textilii nebo plastové fólie, které negativně ovlivňují půdní život, výměnu půdních plynů i vodní režim),
• výběr druhů musí respektovat výrazně se měnící hydrologické poměry stanoviště ve vsakovacím zařízení i různé stupně zaplavení srážkovou vodou odvíjející se od vlastní terénní modelace zařízení (např. průlehy se obvykle navrhují s dobou prázdnění maximálně 24 hod., tzn., že výsadby musí zvládnout být po tuto dobu zatopeny až do 30 cm),
• povrch záhonu bývá zabezpečen mulčem (obvykle štěrk, případně borka, není vhodné používat netkanou textilii nebo plastové fólie, které negativně ovlivňují půdní život, výměnu půdních plynů i vodní režim).

Dle typu vegetace:

• odplevelení, jarní sestřih, zálivka, zaštipování, odstraňování suchých květenství a nevzhledných částí rostlin, dosadba uhynutých rostlin, ochrana proti chorobám a škůdcům,
• zimní ochrana, rozdělování přestárlých trsů a výsadba mladých rostlin, hnojení a omezování příliš bujně rostoucích rostlin.