Historie se opakuje – platí v pozitivním slova smyslu pro veřejná prostranství v blízkosti budov Národního muzea. Na podzim roku 1890 navrhl „urychleně“ František Thomayer úpravu sadů v návaznosti na právě dokončenou stavbu muzea. Stejně tak rychle se rozhodlo na podzim 2017 o proměně okolí budovy muzea ve spojitosti s jeho generální rekonstrukcí. V minimálním čase vznikl skvěle fungující tým architektů, krajinářů, dopravních inženýrů i technických projektantů. Společně změnili místo odříznuté od centra velkoměsta rušnou silnicí v reprezentační veřejný prostor – muzejní oázu – která přivádí zpět obyvatele i turisty. Neopomněli při tom na zlepšení podmínek pro stávající stromy, doplnění zeleně či retenci vody v území. Úspěšná revitalizace v okolí Národního muzea pak získala 2. místo v soutěži Park roku 2019.
Obnova Čelakovského sadů a okolí Národního muzea
Nadace Partnerství - Adapterra Awards, Vojta Herout
Autor:
Ing. arch. Jakub Hendrych, VPÚ DECO PRAHA a.s.
Investor:
Národní muzeum, Hlavní město Praha, Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s.
Zhotovitel:
Sdružení Metrostav a.s. – PRŮMSTAV, a.s. – IMOS Brno, a.s., INPROS PRAHA a.s.
Zdroj:
Typ:
Umístění:
Čelakovského sady, Praha 1
GPS:
50° 4' 41.52" N, 14° 25' 49.34" E
Kraj:
hlavní město Praha
Země:
Czech Republic
Detaily projektu
Jak to funguje?
Zasakování srážkových vod
Veškeré zpevněné plochy mezi budovami Národního muzea a v Čelakovského sadech jsou dlážděné, mají propustnou spáru a podloží pro aktivní sběr dešťové vody. Mezi velkými dlažebními kostkami se nachází spáry o velikosti 1 cm. U nově vysazených stromů je spára mezi užšími dlaždicemi větší (3,5 cm), aby dobře zaváděla vodu i k okrajům stromů (vsak až 1000 l/6 min/2 m²). Spáry tvoří kombinace dvou frakcí štěrku a žulových klínků, které pomáhají roznést zatížení bez omezení vsakování. U měkkých ploch pak autoři projektu dbali na ochranu a zmírňování zhutňování půdy. Pomohlo mimo jiné jasné vymezení trávníkových ploch na pohledové (chráněné nízkým plůtkem), pobytové a psí louku.
Podpora biodiverzity
Autoři krajinářského konceptu dbali na to, aby v parku byly věkově i druhově pestré stromy a keře, ale zároveň nenarušovaly památkový záměr a kulturní dědictví. V parku se nyní nachází 182 stromů ve 21 druzích, zhruba 100 keřů a 100 tisíc rostlin. Nalezeneme mezi nimi rostliny dobře snášející sucho, historické sortimenty (např. šeříky, tulipány či trnovník pražský), chráněné druhy (hořec tolitovitý, ladoňka dvoulistá) a dokonce i druhy u nás vyhynulé (např. hvězdnice sivá). K výzvám patřilo například zachování a přesadba 144 původních tisů, které jsou ale velmi dobře adaptované na místní podmínky v centru.
Podpora životního prostoru pro zeleň
Kvůli podzemním konstrukcím, inženýrským sítím a dalším urbánním zásahům bylo potřeba vnímat park jako „zeleň na konstrukci“ a změnit charakter půdních profilů, aby byl vzdušnější a lépe pracoval s vodou. V místech extrémního protkání sítěmi a velkých vibrací z kolejového provozu se vysadilo 6 stromů do kořenových buněk. V parku v dlažbě s mříží roste také jeden platan zasazený do strukturálního substrátu s kořenovými cestami pod dlažbou k přilehlým záhonům a trávníku. Aby se zabránilo zhutnění půdy, použili pracovníci arboristických firem k jejímu zkypření u vybraných dřevin supersonický rýč (AirSpade). Osvědčila se také sonda k diagnostice potřeby vody s možností doplňkové zálivky, která zachránila jeden z jerlínů před uschnutím, či kovová ochrana kmenů stromů před kontaminací psí močí a okopáváním.
Všechny stromy se s výjimkou jednoho (asi vnitřní vada ze školky) ujaly a mají uspokojivou vitalitu. Velmi dobře se daří jerlínům, mahalebkám, javorům klenům i nově založené aleji trnovníků pražských, která nahradila vykácenou lipovou alej. Koruny trnovníků již objemem koruny přesáhly původní padesátileté lípy.
Co řeší?
Hlavním záměrem projektu a návrhu řešení bylo propojit celý veřejný prostor kolem Národního muzea s centrem města, zpřehlednit a vytvořit místo, které bude svým charakterem a dlouhodobou udržitelností navržených opatření odpovídat svému významu. Z krajinářského hlediska pak došlo ke změně stanovištních podmínek doslova na každém čtverečním metru. Podařilo se eliminovat nebo alespoň zmírnit zdroje civilizačního stresu pro stromy, které jsou v centru velkoměsta zapotřebí i kvůli syndromu tepelného ostrova. Zlepšila se také retenční kapacita veškerých dlážděných ploch, což poskytuje ochranu před suchem i přívalovými srážkami.
Kompletní informace o tomto příkladu dobré praxe najdete na stránkách soutěže Adapterra Awards.
