Revitalizace pramenišť a rašelinišť v Malém Boru

Revitalizace obnášela kompletní zrušení odvodňovacích kanálů a převedení vody do mělkých, přírodě blízkých koryt a přirozených tras odtoku. Kanály jsou dnes zablokované kaskádou dřevěných hrází obsypaných hlínou a co nejvíce vyplněné dostupnou zeminou či kmeny z prořezávek dřevin. Zemina získala správa parku hlavně z břehových valů, které zde zůstaly po vyhloubení kanálů. Zablokovaný je rovněž bývalý náhon, jenž drénoval blízký blatkový bor. Nadbytek vody z kanálů je na vhodných místech převedený do prostoru mokřadů. Potoky jsou vyvedené z kanálů zpět do svých původních tras s nově vytvořenými mělkými koryty, nebo do vhodné trasy s ponecháním volného odtoku a spontánním tvarováním koryta.

Technická dokumentace revitalizační stavby vychází z Koncepce revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť a ze zavedených technologií a postupů. Využívá osvědčený koncept cílové hladiny podzemní vody, díky kterému nejsou mokřady zavodňované chaoticky, ale hladina podzemní vody se vrací na původní úroveň blízkou přírodnímu stavu před odvodněním. Zvýšení a stabilizace hladiny podzemní vody je výchozím stádiem pro další samovolnou obnovu území.

Již necelý rok po revitalizaci je na lokalitě patrné výrazně vyšší zamokření terénu v důsledku zvýšení hladiny podzemní vody. V prameništi se opět drží voda a jednotlivé části se propojily v jeden celek. Podařilo se také vrátit pohyb vody v mokřadu do původního směru, který zde byl před odvodněním. Všechny 4 obnovené potůčky vytékající z pramenišť dnes již tečou mělkým korytem a přírodní odtokovou trasou. Nejsou patrné žádné známky nežádoucí eroze do dna, naopak se objevují první ostrůvky mokřadních rostlin kolonizujících vyvýšené části dna a zvyšujících tak samočistící schopnost i diverzitu toku. Břehy potoků i navazující otevřené mokřady záhy po revitalizaci objevili ptáci jako bekasina otavní a kulík říční. V současné době přichází další etapa, kdy se po obnově vodního režimu očekává již samovolné zlepšení stavu mokřadních biotopů a postupná obnova lučních rašelinišť. Aby bylo možné vyhodnotit úspěšnost revitalizace, jsou na lokalitě kromě hladiny podzemní vody měřeny také půdní vlhkost, průtoky a na trvalých plochách jsou sledovány změny ve vegetaci. Na první výsledky je ale ještě příliš brzy, většinu změn lze objektivně hodnotit až po více letech.

Z pohledu klimatu mělo dříve provedené odvodnění lokality Malého Boru dva nepříznivé efekty: ztenčila se nebo zcela zmizela vrstva akumulované rašeliny, jejímž rozkladem se do ovzduší uvolnil dosud vázaný uhlík. Došlo také k rozkolísání vodního režimu, snížila se schopnost mokřadů akumulovat vodu, a naopak se zvýšila ztráta vody rychlým odtokem přímo do vodního toku. Voda za tání nebo větších srážek rychle odtékala pryč a v suchých obdobích v krajině chyběla.

Hlavním cílem projektu proto byla obnova přírodě blízkého vodního režimu celé lokality a zlepšení stavu zdejších rašelinných mokřadů a významného plošného prameniště. Očekává se ústup expanzní borovice lesní v blatkovém boru, navrátit se sem naopak má původní a chráněná borovice blatka, která je v lokalitě již dnes je k vidění. V dnešní době je obnova pramenišť a mokřadů záležitostí hlavně chráněných území a okrajových regionů. Je třeba ji posunout do využívané a osídlené krajiny všude tam, kde je to možné. Velkým limitem této snahy je vysoký podíl pozemků v soukromém vlastnictví, na kterých se revitalizační plány daří jen těžko prosadit. Možnost ukázat vlastníkům, jak bude revitalizace ve finále vypadat a jakým způsobem může ovlivnit jejich hospodaření, může mnohdy zvrátit projednávání ve prospěch konkrétního záměru. Často se jich totiž dotkne méně, než předpokládají. Právě to lze ukázat na šumavských lokalitách.

Kompletní informace o tomto příkladu dobré praxe najdete na stránkách soutěže Adapterra Awards.